Dopis od cyklistického závodníka Denise z dětského domova Cheb a Horní Slavkov

Příběh pomoci - Dětský domov Cheb a Horní Slavkov

Tak sláva, konečně jsem si našel chvilenku na sepsání příběhu z mého prvního cyklokrosového závodu. Každý den trénuji, a to venku, v tělocvičně, na válcích nebo chodíme na spinning. O víkendech jezdím na soustředění, závody nebo tréninky. Rád bych se s dětmi podělil o zážitek z mé první cyklokrosové jízdy.

Ještě než se dostanu k příběhu, chtěl bych poděkovat Nadačnímu fondu Albert za finanční pomoc, díky které jsem si zakoupil horské i silniční kolo, a mohu se tak účastnit cyklistických závodů. A nyní k příběhu:

Můj první cyklokrosový závod
V jednom tréninkovém odpoledni mi trenér oznámil, že s ním a s celým cyklistickým oddílem pojedeme do Německa na cyklokrosové závody. Moc jsem se těšil, protože cyklokrosové závody jsem měl jet vlastně poprvé a navíc v cizině. A tak jsem hned po tréninku běžel za tetou a s velkou radostí jsem jí tu novinu sdělil. Zároveň jsem ji požádal o svolení zúčastnit se. Účast na závodě mi byla schválena. Večer před odjezdem jsem si připravil potřebné věci. Hlavně jsem si umyl kolo, aby mi dobře samo a rychle jelo. Všechny děti, se kterými bydlím v rodinné skupině, včetně tety, mi prý budou držet palce a popřály mi co nejlepší umístění.

Rána před odjezdem jsem nemohl dospat, jak jsem se těšil. Cestou na závody jsme v autě s ostatními závodníky a trenérem probírali taktiku a techniku jízdy. S přibývajícími kilometry atmosféra v autě houstla a nervozita stoupala. Mimo jiné se trenér zmínil o poměrně silné konkurenci. To mě rozhodilo. Byl jsem ještě nervóznější, začal jsem se obávat, abych obstál a neudělal ostudu. Ve skrytu duše jsem doufal, že alespoň projedu cílem. Vy byste strach neměli? Cyklokros jsem jel poprvé, strach byl namístě. Nešlo totiž jen o mne, ale i družstvo. Nechtěl jsem, aby oddíl skončil kvůli mně na posledním místě. Trenér mě uklidňoval, ale nějak to nepomáhalo, snad jsem ani strachem nevnímal, že na mě mluví, a už vůbec ne, co říká.

Do městečka, kde se závod konal, jsme přijeli s výrazným časovým předstihem. Měli jsme tak možnost si trať několikrát projet a zafixovat si záludná a těžká místa. Smůlou však bylo, že začalo hodně pršet. Z části tratě se tak stalo bahniště. Bylo velmi těžké touto částí bez pádu projet.

Asi tak hodinu před mým startem mi trenér řekl, abych se připravil, rozcvičil a projel. Tréma narůstala. Také tak trochu i proto, že jsem nerozuměl německým pořadatelům. Naštěstí mi kamarádův táta přispěchal na pomoc a předstartovní pokyny a povely mi překládal. Na trať nás vypouštěli jednotlivě, v minutových intervalech.

Pět minut do startu. Dvě minuty do startu. Minuta do startu. A pak se ozval výstřel. Šlápl jsem do pedálů a jel ostošest. Trať byla velmi náročná, v bahnitém terénu jsem několikrát upadl. Nebyl jsem však jediný, závodníci padali jako hrušky. Tudíž moje pády neměly na celkový výsledek vliv.

Část tratě nebyla vyznačena, v těchto místech stáli pořadatelé, ti nás navigovali a posílali správným směrem. „V zápalu boje“ jsem nepostřehl pokyn pořadatele a vydal jsem se jiným směrem. Pořadatel na mě volal, ale neslyšel jsem ho, diváci však pokřikovali, divně gestikulovali a rozhazovali rukama tak divoce, že mě napadlo, že jsem se vydal špatným směrem. Rychle jsem kolo otočil a vydal se na správnou trasu. Mým štěstím bylo, že jsem si nezajel daleko. Cílem jsem nakonec projel a byl jsem řádně zabahněn, snad jen oči mi svítily.

Závod byl těžký, konkurence byla velmi silná. Samotný závod mě stál spoustu sil a energie, ale byl jsem šťastný, že jsem ho úspěšně dokončil. Umístil jsem se na pěkném pátém místě. Trenér byl s mým výsledkem spokojen a i oddíloví kamarádi mi pogratulovali. V rámci hodnocení družstev jsme dopadli dobře, umístili jsme se v první třetině. Za páté místo jsem dostal speciální olej na řetěz kola.

Po vyhodnocení jsme vyrazili domů a vyčerpáním jsem v autě brzy usnul.

Z mého úspěchu měli radost jak tety, tak i děti v domově. Cyklokrosový závod byl pro mě skvělým zážitkem a novou zkušeností. Už se těším na další!

Ahoj Denis



Další články v této sekci +