Tvoření v léčebném pohledu pomáhá vyjádřit to, co není ve slovech

Název Letní dům mi zní nádherně. Vidím malebný venkov, růžemi obrostlou pergolu a kávu s borůvkovým koláčem…..ten sice v občanském sdružení Letní dům nepečou, ale zato úžasná tvůrčí atmosféra je cítit ve všem, co dělají. A to jsou především sociálně-terapeutické pobyty pro děti, kterým by místo hezkého domu na venkově stačili máma s tátou…. Aktivity sdružení podporuje se líbí i Nadačnímu fondu Albert, proto je finančně podporuje. Na všetečné otázky odpovídali ředitel Letního domu Cyril Zákora a herec Petr Vacek, který se sdružením už několik let spolupracuje.

cyrilProč zrovna název Letní dům?
CZ: Kořeny tohoto názvu sahají do doby před více než 15 lety. V roce 1994 trávilo několik studentů část léta jako vychovatelé v dětském domově v Radeníně. Snažili se dětem nabízet aktivity, na kterých i dnes Letní dům staví. Nebylo to příliš jednoduché, prostředí dětského domova tomu příliš nenahrávalo. V dalších letech uspořádali tito dobrovolníci první letní pobyty v chalupě mimo dětský domov, tak vzniklo pojmenování Letní dům.

Kdy Vám vstoupil Letní dům do života?
CZ: Já jsem do Letního domu přišel v roce 2006, rok poté odcházela původní zakladatelka Lucie Kokrdová na mateřskou dovolenou. V té době jsem po ní převzal vedení Letního domu. Kromě řízení organizace mě hodně baví i příprava a realizace sociálně-terapeutických pobytů. Paradoxně jsem nikdy moc nemaloval, ale jinak mám rád tvoření všeho druhu, nejvíc asi práci se dřevem. Kdybych zůstal u nějakého řemesla, určitě bych byl řezbář nebo truhlář.

Změnil Vás osobně nějak neziskový sektor?
CZ: Asi určitě, pracuji v neziskovém sektoru přes 10 let. Dá se říci, že do značné míry hodně toho, co znám a umím, jsem se naučil až praxí v nezisku. Nikdy jsem nebyl moc studijní typ a svědomitý student, o to radši jsem v době studia chodil do práce, to mne bavilo mnohem více.

Dětem z dětských domovů se věnuje spousta subjektů – v čem je specifická vaše práce?
CZ: Snažíme se nabízet cílenou individuální podporu. Náš záběr není tak veliký co do množství dětských domovů, jde nám více o intenzitu a dlouhodobost naší podpory pro jednotlivce, kteří v nich vyrůstají. Naše práce je na pomezí psychoterapie, sociální práce a výchovy. Charakteristické je pro nás používání některých expresivních technik z artetrapie, artefiletiky, muzikoterapie, tvořivé dramatiky, tak nás asi nejvíce vnímají naši kolegové z jiných organizací.

Letní dům je občanské sdružení, které pomáhá dětem a mladým lidem v pěti dětských domovech. Individuálně podporujeme zároveň i některé, co už z dětského domova odešly. Některé naše aktivity směřují i k pěstounským rodinám.

V čem jsou prospěšné expresivní tvořivé techniky?
CZ: Tvoření přináší uspokojení, sebejistotu, radost z tvoření samotného. Rozvíjí mnoho dovedností a schopností, které využíváme v běžném životě, aniž bychom si to přímo uvědomovali. V léčebném pohledu pomáhá vyjádřit to, co není ve slovech, uvolňuje pocity, dojmy, myšlenky. Dovoluje přiblížit se k tématům, které může být obtížné prožít nebo vyjádřit jiným způsobem.

Co jste se díky nim naučil o sobě Vy?
CZ: Pro mě osobně je to způsob jak zpomalit, dostat se k vlastním pocitům vnímaným jinak než jen hlavou. Důležité je, když takové tvoření probíhá v bezpečném prostředí bez zbytečného hodnocení jakékoli části procesu nebo jeho projevu. Většina z nás starších má tvoření spojené se zážitky z výtvarné výchovy ve škole – asi i proto reaguje většina dospělých na výzvu k malování slovy, že neumí malovat.

Jakou zpětnou vazbu máte od dětí na vaše aktivity?
CZ: Občas dávají silně najevo, jak moc je to baví, ale je tomu často i naopak. Pro nás je samozřejmě příjemné, když se na nás po letech obrátí mladí, co vyrostli v dětském domově a už třeba založili rodinu, pracují, žijí si svůj vlastní život. Zrovna letos v červenci jsme uspořádali zahradní slavnosti, zvali jsme některé naše bývalé i současné klienty, kteří již dětský domov opustili. Bylo příjemné vidět a slyšet, že má naše práce smysl. Hodně mluvili o důležitosti vztahu ke konkrétním lidem v Letním domě, mohli a stále mohou se na ně obrátit v nouzi.

Jak vidíte sociální politiku v ČR a co byste – mít tu moc –změnil?
CZ:Hodně tu otázku zúžím, sociální politika ČR je široká oblast. Pokud budu hovořit o náhradní rodinné péči, nejpodstatnější mi v současnosti připadá sladit jednotlivá ministerstva, která mají části této problematiky v gesci. Jedná se totiž o čtyři různá: školství, sociálních věcí, zdravotnictví a vnitra. Jejich koncepce a strategie se často rozcházejí nebo jdou i proti sobě. Je hodně složité nastolit srozumitelnou, pozitivní a hlavně jednotnou státní politiku, pokud zástupci ministerstev nejsou schopni společně smysluplně a konstruktivně jednat.

Nedávno se rozjel projekt Letního domu Udělej z komára velblouda, který oslovuje dárce k pravidelným drobným příspěvkům. Jakým argumentem je oslovujete?
CZ: Už sám slogan „Udělej z komára velblouda“ to, věřím, naznačuje. Jde nám o to přesvědčit lidi, že i z malé podpory může vzniknout velká pomoc. Pokud každý den ušetřím pětikorunu, měsíčně je to 150 korun a ročně 1800. Za 150 korun měsíčně jsme např. schopni zrealizovat hodinovou konzultaci mladého člověka při odchodu z dětského domova nebo odpolední program zaměřený na téma práce v tréninkovém bytě. Za 1800 korun jsme schopni nakoupit výtvarný materiál na víkendový arteterapeutický program nebo proškolit dobrovolníky pro práci s dětmi.

Pokud se lidé rozhodnou pravidelně měsíčně přispívat, čeká je navíc zajímavé překvapení v podobě placek s postupnou proměnou komára ve velblouda.

Jakou nejlepší radu jste dostal do života a od koho? Co byste do života poradil dětem z dětských domovů?
CZ: Asi nemám radu od konkrétní osoby. Ale ve vztahu k dětem z dětských domovů mne napadá klasická myšlenka do Paula Coelha. Život a svůj osud máme ve svých rukou a co opravdu chceme, můžeme dokázat.Není to rada, ale spíše přání, aby každé konkrétní dítě mělo v životě co největší příležitost tuto myšlenku naplnit a hlavně možnost svobodně se pro to rozhodovat.

Kdy jste byl v životě nejšťastnější?
CZ: Nejšťastnější to nevím, ale šťastný jsem často: v povídání si s přítelkyní venku v přírodě, když se podaří náročná akce v práci, s kamarády, se kterými se bohužel scházím čím dál méně, ve spánku, protože moc rád spím.

 

Rozhovor s Petrem Vackem:petr

Pane Vacku, jak jste navázal spolupráci s Letním domem Vy?
PV: Díky pořadu ČT Pomáhejme si. Díky kamarádovi Davidovi a díky třem krásným a moudrým dívkám, Lucii, Aničce a Martině.

V čem Vás aktivity Letního domu oslovují?
PV: Aktivity Letního domu působí na můj pud sebezáchovy. Ohrožené dítě ohrožuje svět. Nechci-li, aby mě jednou absolventi dětského domova vzali po hlavě klackem, protože nic jiného umět nebudou, musím trochu pomoct. Aby z nich byli lékaři, právníci, policisti, neúplatní, moudří a čestní politici... no, to poslední, to jsem přehnal. Dost fantazie. Zapomeňme na pohádkové bytosti, stačí úplně „obyčejní“... slušní lidé, kteří nebudou pro společnost břemenem, ale přínosem. A hlavně – pomoc v podání Letního domova nevypadá jako pomoc, ale jako hra.

Čerpáte ze spolupráce inspiraci i pro svůj profesní život?
PV: To nevím, rozhodně ano pro svůj osobní život. Už tolik nefňukám, když vidím, jak vypadají opravdové problémy.

Pro veřejnost máte díky své angažovanosti „zelenou“ nálepku. Jak vnímají Vaše ekologické a sociální aktivity Vaši přátelé? Začali kvůli Vám třeba třídit odpad?
PV: Mají mě za tichého blázna. I když v poslední době si občas přijdou i pro radu nebo informaci.

Máte potřebu měnit svět, angažovat se společensky, mluvit do politiky?
PV: To ani v nejmenším. Když už se tak děje, tak jen v nouzi nejvyšší.

O čem sní Petr Vacek?
PV: O tom, jak jednou bude moudrý.

Za rozhovor děkuje Eva Nepokojová.



Další články v této sekci +