O kapce závodníckého štěstí
A jak to teda vypadalo v Krnově? Díky opavské městské policii jsme dopravili naše kola na místo závodů. Původně jsme měli jet vlakem, ale protože byla na 13. 6. ohlášena stávka, na poslední chvíli se podařilo zajistit pro nás autobus.
Začínáme nejmenšími. Můj pětiletý bráška Pepa, jako nejmladší účastník nastupuje na start. Na kole, které snad pamatuje našeho pradědu, ale Pepča je na něm zvyklý, dojíždí na třetím místě a je hrdým majitelem své první medaile. Se svou stejně starou kamarádkou, která mu jela fandit, se dělí o oplatek.
Dalším, komu držíme palce je devítiletá Gábinka, věčně ustrašené kuřátko, která se teprve toto jaro, po příchodu do našeho domova naučila jezdit na kole. Podle toho také její jízda vypadá, ale pak nastupuje do běhu a jen úplně první závodnice byla nad její síly. A máme první stříbro.
A na startu je třináctiletá Veronika. V jejím podání vidíme nejpoctivěji ze všech závodníků odvedené kachny. Takže v depu je mezi posledními a pak chybí ta kapka závodnického štěstí, Verunka tahá za kolo, ale to uvízlo šlapátkem za stojan v depu a ne a ne povolit. Konečně vyráží na trať a dotahuje ztrátu. A opět jen první závodnice byla lepší. Je tu druhé stříbro.
Na startu již nejpočetnější kategorie, která musela být rozdělena do dvou skupin a v ní náš baskeťák, čtrnáctiletý Zdeněk. Je to prostě baskeťák, práce s přehazovačkou není jeho silná stránka a tak musí zachraňovat během. A je to tu zase, dobíhá na druhém místě, a jelikož byl rychlejší než vítěz druhé skupiny, je to další stříbro pro Opavu.
A teď má sestra Klárka a zrada přehazovačky, nastupuje do běhu jako poslední, ale předbíhá jednu soupeřku za druhou a svému fantastickému běhu vděčí za další stříbro.
A už jsou tu nejstarší kluci a naše želízko v ohni Martin se skvělou fyzičkou. Start, vše v pořádku, kolo na čele, ach ta matematika, do depa vyráží o kolo dřív a jen náš zoufalý křik ho vrací zpět. Co to udělá z jeho psychikou? Dohání ztrátu z třetího místa, skvělá rybička do cíle a zase stříbro. A chcete vědět, jak jsem dopadla já? Já největší trémistka, já to kolo vyhrála, já byla ta vítězka před svou sestrou Klárkou. A víte co je na tom nejlepší? Že to kolo nedostanu jen pro to, že jsem z dětského domova a někdo mně ho dá z lítosti, ale já to kolo vybojovala vlastními silami. A to je ten nejskvělejší pocit.
Denisa, DD Opava
Reportáž ze Zlína
Tomáš Slavata 2011
Závodu Albert Triatlon Tour předcházela návštěva atleta Tomáše Slavaty v našem dětském domově, který k nám zavítal jedno všední odpoledne, abychom s ním pobesedovali jeho životě, sportovních úspěších a o tom, jak si ve svých 21 letech vzal do pěstounské péče své dva synovce. Beseda se nám moc líbila a v závěru jsme dostali kolo, které jsme si mohli sami složit a vyzkoušet. Dozvěděli jsme se také, že ve Zlíně bude probíhat jeden ze závodů Albert Triatlon Tour, a že se můžeme přihlásit. Bylo nás celkem pět. Poctivě jsme celý měsíc trénovali jízdu na kole, běh i kachny. A šlo nám to. Aby ne, když všichni chodíme, nebo jsme chodili do atletického oddílu. Konečně nastal očekávaný den. Na kolech jsme přijeli do parku Komenského, kde již bylo vše nachystáno. Vyfasovali jsme číslo, poučení a dozvěděli jsme se, jak bude celý závod probíhat. Měli jsme také radost, že jsme potkali spoustu kamarádů a známých z ostatních dětských domovů našeho kraje. Celý závod byl neuvěřitelně napínavý, nikdo až do poslední chvíle nevěděl, jak dopadne. Schvácení, ale šťastní jsme dobíhali do cíle, po vyčerpávajícím snažení, které bylo nakonec korunováno jedním prvním a dvěma třetími místy. Jedním z vítězů byl i na poslední chvíli přihlášený náš malý Kubík, který chtěl tak moc soutěžit, že pro něj Tomáš vymyslel závod speciální. Speciální v tom, že jel pouze on a Kubík. Oba na dětských kolech, běh i kachny přizpůsobeny momentálním indispozicím obou závodníků. A jak to dopadlo? Pro našeho Kubu skvěle…vyhrál a porazil slavného triatlonistu, který se jistě tímto závodem alespoň na chvíli vrátil do dětských let. Když přišlo k předávání cen na stupních vítězů, naše radost neznala mezí. Jedna z hlavních cen – kolo je naše.
Triatlon jsme si moc užili a těšíme se na další ročník. Doufáme, že naše úspěchy minimálně zopakujeme.
Děti z DD Zlín
Triatlonista Tomáš Slavata na besedě u nás
Nepodnětné prostředí ve kterém vyrůstal, zapříčinilo špatnou soustředěnost a poruchy, které by se v normálně fungující rodině nemusely projevit, například odporoval učitelům, měl problémy s chováním a učením. Děti se usmívaly a velmi chápavě pokyvovaly, že to mají přesně také tak. Ovšem následně pokračoval happyend v podobě sebezapření, odříkání a správné životní filozofie. Podporu v rodině rozhodně očekávat nemohl a tak již v 16 letech odešel z domova, aby se sám o sebe staral a ve 21 letech se mu podařilo do pěstounské péče z dětského domova získat své dva synovce. Samozřejmě se to povedlo až po obrovských peripetiích, kdy se na něj na úřadech dívali skrz prsty a nevěřili, že by byl schopen oba kluky vychovávat. O rok později se stal profesionálním sportovcem a posléze reprezentantem naší vlasti. Asi od 12 let šel cílevědomě a vytrvale za svým snem startovat na Havaji v největším závodě triatlonistů, což se mu podařilo přesně po 18 letech, kdy byl třináctý. Nevzdával se, vytrvale bojoval, neodradily ho problémy, zdravotní potíže, dokázal skloubit výchovu obou bratrů s velmi náročným tréninkem a dotáhnout to až na nejvyšší mety. Musíme konstatovat, že je to borec. S otevřenou pusou některé děti poslouchaly a uvědomily si podobnost svého osudu s tím Tomášovým, ovšem s lepšími možnostmi a podporou, které se jim v našem sportovním domově dostane. Po skončení besedy kluci od nás pomohli se sestavením kvalitního kola, které jsme dostali od Tomáše Slavaty darem a zároveň poslouží k tréninku na závody Albert Triatlon tour, kterého se zúčastní děti z dětských domovů, ale také děti z rodin, kde to není příliš ideální. 19. května bude zahajovací start, kam se pokusíme získat co nejvíce dětí, neboť se tím násobí šance vyhrát soutěže ve 12 kategoriích s první cenou opravdu hodnotného jízdního kola, navíc je to pro děti správná volba v trávení volného času. K tomu vítězové v rámci dětských domovů postupují do finále, které proběhne 17. září u Galerie Butovice. Zde se uskuteční i náš premiérový triatlonový počin, pouze plavání nahradí kačákami, kolo i běh zůstává. Pro jednotlivé kraje jsou závody vždy v jejich regionu. Tomáš Slavata svým charismatem děti oslovil, ještě dlouho po besedě se tvořila fronta u jeho auta, kde dětem opravoval defekty na kolech a přidával k tomu další rady, jak kolo udržovat, jak správně sportovat a povídal si s některými také o dnešním životě. Tomášovi přejeme mnoho úspěchů, děkujeme za fantastickou motivaci dětí, za to co pro sport i pro ně dělá, vždyť sport je nejlepší prevence a děti naše budoucnost.
Jan Hrabal, vychovatel