STIPENDIJNÍ GRANT

Veronika (19) se poprvé dostala do dětského domova ve čtyřech, pak žila s rodinou, aby se zase vrátila do domova. Útěkem, místem klidu a vysněnou říší, jak sama říká, se pro ni stalo učení. V něm vidí tato prvačka na vysoké škole i svou šanci na lepší budoucnost. Zvládat náklady jí pomáhá stipendium od Nadačního fondu Albert.

„Když jsem se učila, nemusela jsem přemýšlet nad tím, co se doma zrovna děje," popisuje Veronika. Dobré známky pro ni zároveň znamenaly i ochranu. Když se dostala zpět do dětského domova, tak ji záliba ve vědomostech zůstala. „Učení je jeden z mála momentů, kdy jsem úplně v klidu," dodává.

Svou životní zkušenost vnímá jako neskutečnou motivaci. „Dokázat sama sobě i ostatním, že dítě z dětského domova zvládne úplně všechno, co ostatní. Na druhou stranu je to občas i železná koule u nohy, kterou si prostě každý z nás táhne ať chceme nebo ne," vysvětluje.

Cesta vzdělání / Když učení baví

Veronika ví, že díky studiu má také šanci na lepší budoucnost. Odmaturovala s vyznamenáním, složila FCE zkoušku a nyní studuje v prvním ročníku ekonomiku a provoz podniku na pardubické univerzitě.

Jaké jsou pocity prvačky? „Vysoká je o dost ‚svobodnější', než by člověk čekal. Najednou není žádný pevný řád," vykládá. Změnu studijního stylu ale zvládla hravě. „Byla jsem zvyklá často školy měnit, ale na tohle jsem se zrovna hodně těšila. Myslím si, že to nadšení udělalo s plynulostí přechodu určitě hodně," vysvětluje s úsměvem.

Verča nezapře svoje nadšení pro vědomosti: „Na vysoké je skvělé, že si člověk může vzít i předměty mimo obor, které ho doopravdy zajímají. Takže mě teď chytly prezentační dovednosti, francouzština nebo právo." Asi proto nepřekvapí, že po bakaláři chce zamířit na magistra, pokud to půjde, dělá si zálusk i na doktorát. Pak by ráda založila vlastní firmu, nebo pracovala jako manažerka.

Udělala jsem vše

Při studiu a zajištění obživy se musí Verča spoléhat jenom sama na sebe, a ne vždy je to snadné. Tolik se nestresovat financemi jí umožnilo stipendium od Nadačního fondu Albert. „Díky této pomoci se můžu více soustředit na samotné studium a neřešit finanční problémy kolem. Je to neskutečně velký kámen, který mi spadl ze srdce," říká s úlevou.

„Chtěla bych se jednou podívat na svůj život a říct si, že jsem udělala všechno, co jsem mohla a chtěla. Nenechala jsem se nikdy ničím shodit a dosáhla jsem klidu, finanční stability a krásného rodinného života. Tak snad jednou," zakončuje s úsměvem.

Zkuste to!

„Zkuste to. Buď se nedostanete, ale budete moct být v klidu s myšlenkou, že jste to alespoň zkusili. Anebo se dostanete, a začne další krásná etapa života. Najdete si nové kamarády, nové zájmy, a hlavně si prodloužíte mládí/dětství. Nehledě na to, že vysoká škola vám dá do života víc než jen titul. Dá vám schopnost si samostatně koordinovat všechny části běžného dne, spousty nových a praktických informací a hlavně zkušenosti, které se vám budou vždycky hodit," vzkazuje Veronika dětem z dětských domovů.

Tereza (21) kráčí za lepší budoucností, kterou vidí ve vzdělání. Vpřed ji žene touha i těžká minulost. Jako dítě si často přála, aby jí někdo věřil, rozuměl a ukázal směr. Našla to až v dětském domově a jako učitelka to chce předávat dál. Díky stipendiu od Nadačního fondu Albert teď může studovat s méně starostmi.

Když to hodně zjednodušíme, Terčin start do života byl nesnadný. Otec ve vězení, matka závislá na drogách. Se sourozenci žili téměř bez jídla a jakékoliv péče. V šesti letech se dostala do dětského domova, pak do pěstounské péče a po šesti letech zpět do „děcáku".

Terka už od útlého věku ví, že chce jít jinou cestou než její rodina. „Mám na to stát se lepším člověkem s lepší budoucností, i když to není běžné. Chci být vzdělaná a pomáhat lidem, i přes traumata, se kterými jsem se musela vyrovnat," říká otevřeně. Je to pro ni obrovská motivace, ve které jí podporují a pomáhají vychovatelé i ředitel domova. „Jsem za všechny lidi a jejich pomoc nesmírně vděčná," zmiňuje s úsměvem.

Vyučila se s vyznamenáním a s ním také odmaturovala. „Jsem neskutečně pyšná na cestu, kterou jsem musela projít, než jsem se mohla na vysokou školu přihlásit," dodává. Během náročného přijímacího řízení si uvědomila, že lidé kolem v ní vidí potenciál. Tuto příležitost chce naplno využít.

Chyba je příležitost

Její dětství i neustálý kontakt s dětmi různého věku i potřebami jí navedly na cestu učitelství. „Chci být pro děti vzorem, zajímat se o jejich životní situace a ukazovat jim, že chyba není problém, ale příležitost k učení, jak ve škole, tak v životě a vztazích," popisuje. Proto by v budoucnosti ráda učila na základní škole, kde probíhá vzdělávací program Začít spolu, který poznala během praxe.

Tato mladá dáma, která je v prvním ročníku učitelství pro první stupeň, si na nový režim i prostředí na vysoké zvykla rychle. Náročná je pro ni časová vytíženost. Při studiu si přivydělává v obchodě. V některých předmětech, jako je matematika a angličtina, zase nemá pevné základy. Ale i na to má plán, když bude třeba, půjde na doučování. Stejně jako u hry na klávesy nebo plavání. Už teď intenzivně trénuje na zápočet z tělocviku.

Volno tráví na brigádě nebo v univerzitní knihovně. Nezapomíná ani na čas s přáteli. „Našla jsem si skupinku slečen, které to mají podobně jako já. Všechny bereme studium vážně, sdílíme své názory a máme podobné zájmy i životní hodnoty," popisuje s nadšením.

Je to o vás!

Dětem jako je ona posílá dojemný vzkaz: „To, odkud pocházíte, neznamená, že se na tom místě musíte zastavit. Všechno je to o vás. Na vysoké škole nikoho nezajímá, odkud jste, ale kdo jste. Pojďme využít to, co by jiní považovali za slabost a ukažme lidem, že děti z dětských domovů dokážou velké věci. Studujte pro svou budoucnost, za sebe i za ty, co to vzdali."

Petra (26) právě dokončuje vysokoškolské studium třetího ročníku vychovatelství. Všechny znalosti a dovednosti, které během něj a praxe získá, chce využít při práci v dětském domově, kam se plánuje vrátit – předávat dál podporu a pochopení, které sama zažila.

Časté pití její matky a partnera a následný nezájem o běžný rodinný život přivedly Petru a její sestru na ulici. A tak se ocitla v dětském domově, kde žila pět let. Ty pro ni znamenaly zásadní životní zkušenost. „Naučila jsem se samostatnosti, zodpovědnosti, vážit si stability a lidské podpory, a také být silnější a nikdy se nevzdávat," popisuje s úsměvem Petra.

Život v domově jí také ukázal, že i z těžkých situací může vzejít něco dobrého: „Schopnost chápat druhé, pomáhat jim a vážit si i maličkostí. Díky dětskému domovu jsem našla nejen nový domov, ale i směr, kterým chci jít dál."

Tím se stalo vychovatelství, které studuje na univerzitě v Olomouci. „Mám radost, že se mohu vzdělávat v oboru, který mě baví, a zároveň cítím hrdost, že jsem se dostala až sem. Dnes je to pro mě důkaz, že i těžké začátky mohou vést k velkým věcem a že sny si lze splnit, když člověk věří a nevzdá se."

Dávat dětem podporu

Na studiu ji nejvíc baví práce s lidmi a propojení teorie s praxí. „Každý den se dozvídám něco nového o dětech, o jejich potřebách i o tom, jak jim mohu pomáhat. Studium mě vede k většímu pochopení druhých, ale i sama sebe," popisuje a dodává: „zároveň cítím, že se osobnostně rozvíjím – roste moje sebedůvěra, samostatnost i jistota v tom, že jdu správným směrem."

Po bakalářských zkouškách chce pokračovat na magistra. A pak jako teta v dětském domově pomáhat dětem a mladým lidem, kteří potřebují podporu a porozumění. „Chci využít všechny znalosti a dovednosti, které jsem získala během studia a praxe, abych vytvářela prostředí, kde se děti cítí bezpečně, mohou se rozvíjet a být samy sebou," vysvětluje Petra, která by se ráda stala co nejlepším profesionálem ve svém oboru.

Stipendium je velká pomoc

I když je to náročné, studium kombinuje s prací. Jinak to nejde. Pomáhá jí dobrá organizace a plánování času. Velkou podporou pro ni je od loňského září i stipendium od Nadačního fondu Albert. „Výrazně se mi změnil přístup ke studiu i životní pohoda. Mám více času a energie soustředit se na učení, méně se stresuji kvůli financím a mohu si dovolit potřebné studijní materiály a dopravu. Díky tomu se cítím jistější a motivovanější a můžu si naplno užívat praxi i osobní rozvoj," děkuje Petra.

Volný čas tráví s přítelem, v práci, nebo se aktivně věnuje turistice, která jí pomáhá odpočinout si a načerpat energii. Snaží se také rozvíjet své dovednosti čtením odborné literatury či sledováním vzdělávacích webinářů. Jaký je její dlouhodobý cíl? „Chtěla bych dosáhnout pocitu, že moje práce má smysl a skutečně pomáhá lidem kolem mě," uzavírá Petra.